V prvním desetiletí našeho století pocit'oval Náchod, který se díky rychlému rozvoji textilního průmyslu stal přirozeným centrem celého Kladského pomezi, vážný nedostatek vhodných sálových prostor, kde by mohlo dojít k potřebnému rozvoji kulturního a společenského života. Již v prvních letech po zlomu letopočtu byly postaveny vyhovující a na svoji dobu velmi moderní budovy radnice a obou městských záložen, zůstával vsak nedořešen nedostatek, který se jevil právě v oblasti kulturního a společenského života města. Ukázalo se totiž, ze snahy národně socialistické strany, která si vybudovala velmi reprezentační objekt v ulici biskupa Hurdálka, vyzněla naprázdno. Politická řevnivost ve městě nabyla v té době takových forem, z využívání budovy patřící jediné politické straně bylo bojkotováno a obecnému využívání mohl sloužit toliko objekt nestranicky, který by patřil městu a byl obhospodařován aparátem městského úřadu.

Roku 1909 se touto otázkou zabývala městská rada a vážně se začalo uvažovat o přestavbě dosavadního hostince U beránka, v jehož nádvoří byla situována tzv. městská dvorana. Cela věc vykrystalizovala o rok později, když bylo rozhodnuto, aby přestavbou hostince vznikl městský hotel, na který by navazovala i nová divadelní budova s dostatečně velkým sálem. V tom smyslu byl vypsán konkurz a počátkem roku 1911 došlo městskému úřadu celkem osm různých architektonických řešení, z nichž nakonec vítězně vyšel projekt vypracovaný arch. dr. A. Čenským z Prahy. Autor vycházel ze svých bohatých zkušeností, které získal výstavbou podobných objektu v Praze (Vinohradské divadlo, Měšťanská beseda na Smíchově). Projekt se při podrobném rozpracování rozrůstal a tak již v květnu 1911 bylo rozhodnuto, aby město zakoupilo i sousední hotel Letzel a byla tím získaná dostatečně široká parcela na výstavbu nového hotelu i divadla. Původní myšlenka přestavby byla opuštěna a rozhodnuto postavit objekt novy. Ten rok 1911 byl potom poznamenán silným politickým bojem, který tento záměr vyvolal. Koncem roku ale zvítězily velkoryse záměry a v únoru 1912 byla městským zastupitelstvem odsouhlasena výstavba nového městského hotelu a divadla s předpokládaným nákladem 800 000 korun.

Po zboření starých objektu byla stavba zahájena 22. dubna 1912 a velmi rychle pokračovala. Městská rada ustavila osmičlenný výbor, kterému předsedal místní stavitel Ing. Jaroslav Hakauf, a vlastní správu stavby vedl městský inženýr Josef Kebort. Vzhledem k velké náročnosti stavby, s jakou místní stavitele neměli dost zkušeností, byly k realizaci získány firmy z Hradce Králové, Prahy a Poděbrad. Náchodským řemeslníkům byly zadány jen některé dílčí úkoly, které nevybočovaly z jejich běžné praxe. Na stavbě pracovalo denně až 150 osob a cele město se zájmem sledovalo, co vyrůstá na severní straně náměstí. Do Vánoc roku 1912 byla stavba vyhnána do výše druhého patra a zastřešena. I když už bylo zřejmé, že nová budova bude pro Náchod přínosem a bude sloužit svému účelu dlouhá léta, ještě v lednu 1913 se znovu ozvali národní socialisté a ve svém týdeníku Lidové proudy osočili, že je Beránek "obecním zmetkem", který bude vysávat kapsy poplatníků. V městském zastupitelstvu ale natrvalo zvítězily názory opačné a dokonce bylo rozhodnuto o potřebném zvýšení předpokládaných nákladů na stavbu.

V létě 1913 byla hrubá stavba dokončena a byly provedeny náročné fasádnické práce. Pak už zbývaly jen práce na interiéru. Sochařskou a štukatérskou výzdobou byl na návrh projektanta pověřen akad. sochař Josef Pekárek, který měl bohaté zkušenosti z výzdoby významných pražských architektur. I tady se znovu ozvala opozice.

Bývalý starosta města dr. Dvořák se rozhorlil nad vstupním portálem a žádal, aby výzdoba nového divadla čerpala z našich národních dějin a byla nesena vlasteneckou notou. Místo dvou alegorických dívčích postav navržených J. Pekárkem si představoval Jana Husa a Jana Žižku. Jeho názor naštěstí zůstal osamoceny a při výzdobě byla ponechána volná ruka arch. Čenskému a umělcům, které on doporučil. Malířskou výzdobu velkého sálu bylo rozhodnuto svěřit Jakubu Obrovskému, který ale práci odřekl, a tak se vybíralo mezi návrhy Karla Špilara a K- L. Klusáčka. Dnes se někdy podivujeme tomu, že výtvarně lepší návrhy Špilarovy nebyly přijaty a došlo k realizaci maleb Klusáčkových. Snad i tady sehrálo negativní roli staromilské nazíraní na poslání umění. Výzdoba malého sálu byla svěřena Josefu Wenigovi a v Lidové restauraci bylo rozhodnuto realizovat umělecký návrh Ládi Nováka. Na dokončovacích pracích a umělecké výzdobě se pilně pracovalo po celou zimu. Velmi náročné byly práce s broušením a leštěním mramoru, štukatérské práce, vnitřní omítky z umělého mramoru a zasklivání oken z katedrálního skla do olova. Pres všechny komplikace, jichž bylo nemálo, se 22 měsíců po zahájení stavby mohla s předstihem už 7. února 1914 otevřít kavárna a restaurace. Divadelní část si vyžádala ještě další práce a k jejímu zpřístupnění a tedy k úplnému dohotovení stavby došlo v neděli dne 26. dubna 1914, kdy byl Beránek předán náchodské veřejnosti. Tu slavnostní chvíli nadšeně popsal v městské kronice Vincenc Fikr a z jeho slov cítíme slavnostnost těch okamžiků, které jsou od nás vzdáleny již plných 85 let. ,,Místní kulturní organizace a spolky ukázaly, že si nové budovy budou vážit a že ji také budou schopny náležitě využívat. Už při zahájení provozu restaurace a kavárny tam byly pořádány koncerty městské hudby, jejichž návštěvnost předčila všechna očekávání. Divadelní část byla otevřena slavnostním dopoledním matiné, jehož program zajistil zpěvácký spolek Hron a Místní filharmonické sdružení. Jejich vystoupení vytvořilo působivý rámec projevu Dr. Josefa Čížka, který budovu jako starosta města předal veřejnosti. Večer se historická Alšova opona, která byla na nové jeviště po dokončení stavby zavěšena, zvedla při zahájení představení Jiráskova dramatu Jan Žižka. Náchodští ochotníci poprvé hráli na novém jevišti, a aby zvýšili lesk představení, pozvali k vytvoření hlavní role mistra Eduarda Vojana, předního člena činohry pražského Národního divadla. Nadšení návštěvníků bylo veliké a chválou nešetřili ani cizí hosté, kteří se na pozvání městské rady otevření Beránku zúčastnili."

Dne 26. dubna 1914 byla tak zahájena doba dlouhých 85 let, po které městské divadlo i hotel U beránka slouží svému účelu. A bude jistě sloužit i nadále. Jaká překvapení v sobě skrývala monumentální a krásná budova, jejíž stavba si vyžádala, dnes téměř neuvěřitelné, pouhé dva roky.

Průčelí Městského divadla hotelu U beránka bylo pojato velmi diskrétně, aby nenarušovalo sousední budovu barokního děkanství, budovu staré radnice a aby odpovídalo i ostatní městské zástavbě. Část budovy situovaná do náměstí byla určena hotelovému a restauračnímu provozu. Ozdobným portálem se dvěma dívčími akty a znakem města Náchoda jsme vešli do hlavního vestibulu. Vpravo byl vchod do restaurace, nalevo do kavárny a z levé strany byl řešen i přístup do Lidové restaurace. Restaurace i kavárna, třebaže byly poplatné secesnímu slohu, nehýřily zbytečnou výzdobou a jejich vkusný prostor byl dán dokonalým řemeslným zpracováním nábytku a dřeveného ostění. Velká péče byla věnována osvětlovacím tělesům, která byla slohová. Kavárna, kde vedle prostých židlí byly i kůží potažené pohovky, mela tri části. Čítárnu, hernu a kulečníkovou sin. Osvětlení této síně bylo řešeno skleněným stropem. Ozdobným prvkem tu byla i menší mramorová fontánka s pěkným bronzovým chrličem. Kavárna mela vlastní "kávovou" kuchyni. Po výtvarné stránce daleko větší péče byla věnována Lidové restauraci, která se nalézala v suterénu pod kavárnou. Interiér této místnosti byl velmi vkusně vymalován a zdoben barevnými kachličkami s motivy chmele a révy. Klenební oblouky byly zdobeny motivy Zvěrokruhu. Nejkrásnější byla obě čelná poloeliptická pole vzniklá klenbou, pro která byla vybrána výzdoba akademického malíře Ládi Nováka. Byl na nich zpracován motiv lovu na jelena. Realizace teto výzdoby byla ale vinou válečných událostí poněkud oddálena a dokončena teprve po válce. Návrh byl pak proveden jako mozaika z barevných řezaných šamotových dlaždic, které dodala Zbraslavská šamotárna Cyrila Bartoně-Dobenína.

Kapacita restaurační a kavárenské části představovala celkem 300 míst, což pro v té době desetitisícový Náchod bylo jistě dostatečné. V suterénu bylo umístěno také technické zázemí restaurační i Divadelní části budovy. Byla tu kotelna, sklady paliva, restaurační kuchyně, sklady potravin, lednice, pivní i vinný sklep, výčep piva a menší pivnice pro denní návštěvníky. Doprava jídel z kuchyně do vyšších podlaží byla obstarávána elektrickými výtahy.

Nad kavárnou a restaurací ve II. a III. podlaží bylo situováno na 40 hostinských pokojů s kapacitou asi 60 lůžek, jeden salonek a nevelký byt restauratéra. Vstup do hotelové části byl řešen v levém nároží budovy samostatným vchodem, kde byla také umístěna recepce hotelu. Od recepce bylo možno projít přímo do kavárny.

Z vestibulu restaurace široké mramorové schodiště vedlo do přízemí divadelní části, k Divadelní pokladně a šatnám pro obecenstvo. Od šaten byl pak přístup do technické části Divadelní budovy. Od pokladny monumentální schodiště se stěnami z umělého mramoru přivedlo návštěvníky do promenoáru před hlavním sálem, který byl řešen skutečně s nevšedním vkusem. Kazdy detail tu vytváří slohově cisty prostor. Ať se jedná o kované zábradlí, štukový detail v omítce, stylová osvětlovací tělesa, či skleněné vitráže oken, všechno nese pečeť dokonalého uměleckého řemesla, které je právě pro secesi tak typické. Z promenoáru, který byl opatřen i servírovacím pultem, byly vstupy do dvou menších přípraven, kam se podle potřeby zajišťoval přísun nápojů a potravin z restaurace. Na stěně mezi vstupy do sálu jsou umístěny mramorové dedikační desky. Vedle dvou širokých vchodů do velkého sálu bylo i propojení do vedlejší chodby, odkud byl vstup do malého sálu a na schodiště vedoucí ke galerii.

Velký sál má plochu téměř 300 m2 a je ve výšce asi 12 metrů zaklenut štukovým kazetovým stropem s krásnými stylovými lustry. Portály vchodu jsou provedeny z umělého mramoru, dubové dveře jsou zasklené fazetovým sklem do mosazných přičlí a stejně jsou řešena i okna přízemí. Na levé straně je třemi širokými vchody propojen Velký sál do malého. Po obvodu celého sálu je řešen balkon na předprsni zdobený oválnými kartušemi s motivy andílků. Tato plastická výzdoba je dílem pražského sochaře Karla Nováka. Východní stěna sálu je nad balkonem prolomena vysokými do půlkruhu sklenutými okny, která jsou zasklívaná katedrálním způsobem do olova a v horních částech je zdobí ornament s městským znakem. Poměrně členitá fasáda stěn i stropu je natřena žlutavým tónem a bohatě zdobena zlacením. Proti vysokým oknům jsou na západní stěně sálu nad balkonem v lunetách umístěny tři závěsné obrazy K. L. Klusáčka na motivy Hudba, Zpěv a Tanec. Z balkonů jsou řešeny i vchody na podobnou galerii v malém sále. V zadní stěně sálu je ve výši druhého podlaží galerie, kde byla umístěna také promítací kabina Městského biografu. Průčelní stěna je prolomena proscéniem o výšce 5 metru a sirce 8 metru. Před ním je do podlahy sálu zapuštěno orchestřiště pro 25 - 30 hudebníků. Na bocích proscénia ve výši balkonu jsou nad lóžemi umístěny dva reliéfy J. Pekárka na téma Hudba a Drama. Samo jeviště po vybudování bylo 14,4 m široké a 8,4 m hluboké a bylo vybaveno na svoji dobu vynikající technikou. Jeviště je širokými vraty otevřeno do uličky za děkanstvím, kudy se sem mohou dopravovat potřebné dekorace a Divadelní zařízení. Na jevišti je zavěšena historická opona Mikoláše Alše znázorňující příchod praotce Čecha na horu Říp, která bývala už ve starém divadle. Opona se nerolovala, ale byla zavěšena na jednom z tahu. Kapacita velkého sálu představovala 555 míst k sezení a 100 - 200 míst k stání.

Z přízemí i z balkonu velkého sálu jsou vchody do technické části divadla, kde jsou umístěny Divadelní šatny, rekvizitárny a další prostory nutné pro Divadelní provoz.

Malý sál o ploše téměř 120 m2 je přístupný z postranního schodiště, které ústí u Divadelní pokladny, nebo vchody z velkého sálu. Po pravé straně má balkon zdobený stejně jako je balkon ve velkém sále. I balkon je vchody propojen s velkým sálem. Plochý strop je bohatě malován a stejně tak i stěny, pokud nejsou zakryty dřeveným ostěním. Svítidla jsou stylová jako ve velkém sále. Hlavní výzdobu sálu tvoří dva triptychy akad. malíře Josefa Weniga. Na nich můžeme sledovat postavy symbolizující dějiny našeho města od jeho založení až po počátek dvacátého století. Triptychy jsou malovány na plátně a v sále byly zavěšeny teprve v roce 1921. Na pravé části triptychu na zadní straně sálu najdeme pod věží nové náchodské radnice podobizny Josefa Bartoně-Dobenína, JUDr. Josefa Čížka a dalších členů městské rady v době, kdy bylo divadlo budováno. Kapacita sálu při stolovém zařízení je 100 míst.

Přednáškový sál je situován ve výši balkonu velkého sálu a je možno oba sály širokými vchody propojit. Rozloha sálu je 154 m2 a při stolovém zařízení je kapacita 120 míst. Sál je osvětlen okny v průčelních stěnách a skleněným stropem. Výzdoba stěn, původně secesní, se nedochovala. Skleněný strop předurčil tento sál také k pořádání uměleckých výstav. Na pravé straně sálu jsou vchody do dvou malých přípraven, podobně jako tomu je v promenoáru velkého sálu. Zkušební sál je umístěn nad stropem malého sálu. Přístup k němu je ze schodiště v technické části divadla nebo ze schodiště vedoucího na druhou galerii. Účelový sál bez jakékoliv výzdoby má možnou kapacitu 50 sedadel. Ze sálu je přístup do sousední klubovny, která je určena pro schůze spolku apod.

Zevnějšek budovy, jak jsme se zmínili už v úvodní části, je pojat velmi střízlivě. Jednoduchá fasáda se dvěma štíty a středním arkýřem je v přízemí zdobena rustikou. Mimo ozdobný bohatý portál J. Pekárka, o kterém jsme se již zmínili, jsou na Průčelí dva asymetricky umístěné balkonky. Nad šesti vysokými obloukovými okny jsou nápisy ,"HOTEL U BERÁNKA" a ,"KAVÁRNA A RESTAURACE" provedené barevnou mozaikou. Stejně provedeni má i označení "MĚSTSKÉ DIVADLO" umístěné mezi dvěma maskami v pravém štítu budovy. V levém štítu je pod klenutým oknem plastický emblém hotelu - beranek. Pod pravým balkonkem je pamětní deska, že odtud byla 28. října 1918 prohlášena samostatnost československého národa. Úzká ulička mezi Beránkem a děkanstvím je překlenuta zděným pásem a opatřena ozdobnou mříží. Boční fasáda objektu je zcela nezdobena, jen v nárožích stavby jeviště najdeme ozdobné masky. Cely objekt pozoruhodně zapadá do prostředí a spolu s ostatními budovami tvoří nenásilnou základnu panoramatu zámku.

Oldřich Šafář