Historii divadla v Náchodě zahájila představení (opery, hry se zpěvy a činohry), pořádaná koncem 18. století na zámku vlastní divadelní družinou jeho tehdejšího majitele - Petra Birona, vévody Kuronského a Zaháňského (+ 1800). Ředitelem vévodovy herecké společnosti byl berlínský herec a zpěvák Wilhelm Karl Arnold (své jméno uváděl též v italizující podobě jako: Giuglielmo Carolo Arnoldi). V roce 1848 sepsal pro soubor náchodské mládeže Josef Šrůtek, místní rodák a kancelista hradecké konzistoře, monolog nazvaný „Slova české Thalie za první dobu její v městě Náchodě“, přednesený v divadle 16. května téhož roku. Od padesátých let 19. století pak uváděli v podzámčí svá vlastní představení náchodští ochotníci. Hráli v sálech pohostinství „Na Kutlofě“ (až do roku 1857), na náměstí „U zlatého beránka“, „U slunce“ a v letech 1869-1874 v upraveném sále „U města Prahy“. Od roku 1875 se ochotníci vrátili opět do sálu v prvním patře hostince „U zlatého beránka“, patřícího Občanské záložně. Když v roce 1889 objekt Beránka přešel do držení města, byl v roce 1891 nákladem obce přestavěn podle plánů náchodského stavitele Josefa Martínka a tamní divadelní sál byl přitom nově upraven.  

V roce 1895 zakoupili náchodští ochotníci na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze oponu s výjevem příchodu prvních Čechů na Říp, malovanou od Mikuláše Alše. Opona, restaurovaná o půlstoletí později - v roce 1948 - malířem Bohumilem Čílou, byla v náchodském divadla poprvé použita v říjnu 1896. V roce 1907 bylo divadlo elektrifikováno, předtím jej osvětlovaly pouze petrolejové lampy. Divadelní spolky vznikly v poslední čtvrtině 19. století také v okrajových částech Náchoda: v roce 1888  spolek „Tyl“ na Plhově a v roce 1894 spolek „Kollár“ ve Starém Městě. Rozmach ochotnické činnosti na prahu 20. století měl za důsledek stále se zesilující volání veřejnosti po stavbě nového městského divadla. Představitelé města volání veřejnosti po důstojném stánku Thalie vyslyšeli a o zbudování divadla rozhodli 19. listopadu 1910 v obecním zastupitelstvu. Politické prosazení stavby nového divadla bylo usnadněno faktem, že tehdejší starosta města byl dlouholetý ředitel divadelních ochotníků Dr. Josef Čížek. Starý hostinec Beránek byl v roce 1911 zbořen a pro zvětšení stavebního místa k němu obec přikoupila i sousední objekt hotelu Letzel. Ve vypsaném architektonickém konkurzu zvítězil návrh pražského architekta Aloise Čenského, který byl pověřen zpracováním podrobného projektu. Mezi místními politickými stranami nastaly mezitím neshody; z podnětu národních socialistů byl sepsán spis nabádající obec k hospodárnosti a šetrnosti. Obecní zastupitelstvo na tyto výtky reagovalo tím, že při schvalování definitivního projektu snížilo původní částku o sto tisíc na sumu 800.000 korun.

Stavba, zahájená 22. dubna 1912 a prováděná sdružením stavitelů Černý, Novotný a Fňouk z Jaroměře a Hradce Králové, pokračovala v rychlém tempu až do léta 1913, kdy byla hotova hrubá stavba i s fasádnickými pracemi. Na vnitřních úpravách budovy se pilně pracovalo celou zimu na přelomu let 1913/1914. Na začátku února 1914 byla otevřena kavárna a restaurace a 26. dubna téhož roku bylo při bohatém slavnostním programu vyvrcholeným představením Jiráskovy hry „Jan Žižka“, náchodské veřejnosti předáno nové divadlo, jehož stavební náklady dosáhly výše jednoho a půl milionu korun. Provedením sochařské výzdoby objektu byl na radu architekta Čenského pověřen akad. sochař Josef V. Pekárek (hermy u paty schodiště, alegorické reliéfy ve velkém sále), malířská výzdoba Velkého sálu byla zadána nejprve malíři Jakubu Obrovskému, nakonec tematické lunetové obrazy s náměty „Hudba“, „Zpěv“ a „Tanec“, realizoval Ladislav Klusáček, jehož návrhy posoudila městská rada jako vhodnější než návrhy Josefa Špillara. Reliéfy putti na zábradlí balkonu vytvořil sochař Karel Novák. Obrazy - dva triptychy alegorií z dějin Náchoda - do Malého sálu vytvořil malíř Josef Wenig. Zábradlí, lustry a další práce v kovu realizovala dílna kovolijce a cizeléra Franty Anýže. Městské divadlo, oddělené vstupním vestibulem od druhé části objektu s hotelem a restaurací „Beránek“, mělo diváckou kapacitu 522 sedadel ( 418 v přízemí, 36 v sedmi lóžích a 68 na balkoně) a 120 míst k stání na galerii.

Vedle běžných udržovacích prací proběhla rozsáhlejší oprava budovy v roce 1939, kdy byl do divadla pořízen kruhový horizont. V roce 1986 bylo jeviště přístavbou rozšířeno divadla, k němuž byly připojeny herecké šatny a prostory technického zázemí budovy. Od 1. ledna 1989 probíhala rozsáhlá rekonstrukce divadla a hotelu „U beránka“ podle projektu zpracovaného Stavoprojektem Hradec Králové (autorem řešení byl architekt Aleš Přibyl). Zkraje devadesátých let byl projekt upraven od pražského architekta Martina Sedláka. Interiér Divadelního sálu dostal novou jevištní technologii, původní malířská a plastická výzdoba divadelní části objektu (freskové lunety; plátěná opona, malovaná Mikulášem Alšem za spolupráce Vojtěcha Bartoňka a Karla V. Maška; malovaná železná opona; umělé mramory; teracové podlahy; keramické mozaiky; původní svítidla; vitráže; ozdobné kování; zábradlí) byla pietně restaurována. Znovuotevření městského divadla po rekonstrukci se uskutečnilo 18. září 1994. Současná kapacita velkého sálu je 430 míst, balkon má 70 míst.